Bajka - Špatný konec

úterý 5. květen 2009 23:57

V posledních dnech jsem, spíše jako (tak trošku chtěné) provizorium, vložil na blog dvě bajky. K mé radosti se líbily. Někteří z vás, třeba Nuli, mne vyzývají, abych psal dál. I bajky. Tak tady je další. Má špatný konec. Ostatně jako bajky většinou mívají. Je to bajka o naivitě, nezralosti, nedostatku zkušenosti či poznání. Prostě bajka o nás. Jak jinak.

Špatný konec

Domácí kočky, jakkoli se mají dobře, se občas toulávají. Jedna taková kočička zašla hluboko do lesa a tam, věřte či ne, se spřátelila s kočkou divokou. Celé dny spolu pak běhaly, hrály si a drobnou havěť po lese lovily.

Jednou se vyhřívaly na sluníčku a povídaly si o nejrůznějších mlsotkách, co kdy poznaly. Nu a to víte, při tomhle tématu měla hlavní slovo ta kočička domácí. Bájila o teplém mléku, o játrech vařených a nadrobno nasekaných a o šlehačce. Nu, prostě o všech těch dobrůtkách, co u lidí poznala. Divoká kočka, jak jinak, jí velice záviděla.
„Tos‘ ale musela u lidí otročit a dřít do úmoru, to já bych nechtěla! Raději se bez těch tvých laskomin obejdu, jen když zůstanu svobodná!“
„Ale, miláčku, jaképak otročení, jakápak dřina?!“ s úsměvem zapředla kočička domácí.
„Lidé jsou naivní. Stačí se maličko pošmajchlovat a máš po čem zatoužíš. A víš ty co? Já ti to předvedu. Poběž!“ dodala a utíkala k louce, kde lidé stanovali.

Právě seděli okolo ohně a jedli. Kočička vyšla z lesa krokem baletním s ocáskem vysoko zdviženým a tenince mňoukaje ťapkala k lidem. Divoká kočka ji celá vyděšená z úkrytu ve křoví sledovala, zcela si jistá tragédií. K jejímu úžasu však lidé kočičku nejen, že netloukli, ale naopak ji všestrannou péčí zahrnuli. Brali si ji do klína, hladili ji a hýčkali. Kočička se nechala zbožňovat a obdivovat až do večera a potom ještě přinesla do křoví bohatou výslužku.

Žádné štěstí, ani léto, však netrvá věčně. Jednoho dne se přihlásil sychravý podzim. Domácí kočička se vrátila do vsi a divoká kočka zůstala v lese sama. Celičké dny, zachumlaná ve svém pelíšku, vzpomínala na léto a hlavně na dobrůtky od lidí.

Jednou zaslechla lidské hlasy. Nedalo jí to a šla za nimi. Pak ucítila kouř. Na pasece sedělo kolem ohně několik chlapíků v zelených kabátech a něco na ohni opékali.
„To je ono!“ zašeptala si divoká kočka a rychle vzpomínala, jakže se kočička s lidmi šmajchlovala. Pak zvedla vysoko ocásek a hlasitě vrníc, vyšla na paseku. Byla asi v půli cesty, když si jí všimli. Muži hned vstali a jeden z nich na ni ukázal jakousi holí.
„Dobře si vedu,“ pomyslela si kočka a byla to ta nejbláhovější, a bohužel také úplně poslední myšlenka jejího života.
Pavel Bezděčka

Saltos AlimNeváhejte pokračovat14:006.5.2009 14:00:10
NULITo mi nedělejte!09:216.5.2009 9:21:50

Počet příspěvků: 2, poslední 6.5.2009 14:00:10 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Pavel Bezděčka

Pavel Bezděčka

Co vám nabízím: Causerie, eseje, bajky a jiné drobnosti o radostech žití. Prostě počteníčko pro dobré lidi.

Zoolog, co rád poznává nové, cestuje, fotografuje, kreslí a píše. Miluje život a všechny jeho formy i projevy, zejména humor.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.